www.steti.cz Mapa stránek  FAQ  Kontakty

Štětí
Oficiální portál města ŠTĚTÍ a Štětska

Teplota: -0.2°C
Dnes je Sobota, 03. prosinec 2016, svátek má Svatoslav, zítra Barbora
Zprávy kabelové televize Štětí CZECHPOINT Zdravé město Štětí Městská policie Štětí - Aktuality 2011 Zdravotnická zařízení ve Štětí Š-Bazar Městská knihovna - Aktuality Zpravodaj města Štětí Diskuzní fórum Městské koupaliště ve Štětí Kvalita ovzduší Odpady
Najdete
nás na
Facebook Region Štětsko Youtube KTV Štětí
Občan
Podnikatel
Turista
Rogue One: Star Wars Story 3D, 15.12.2016 [nové okno]
Štětí.cz arrow O Štětí a okolí arrow Místní části

Místní části

Tisk
Úterý, 31. říjen 2006, 11:57

Pod správu Městského úřadu ve Štětí přísluší také devět sousedních místních částí, které dříve mívaly vlastní obecní úřady a později místní národní výbory. Ke Štětí se nejdříve připojili obce Stračí a Počeplice v roce 1960. V roce 1980 se pod Štětskou správu začlenily obce Brocno, Čakovice, Hněvice, Chcebuz, Račice, Radouň, Újezd a Veselí. Po převratu roku 1989 se obec Račice opět od Štětí odtrhla a osamostatnila se.

Bližší informace o těchto obcích:

Brocno odkaz v rámci stránky, Čakovice odkaz v rámci stránky, Hněvice odkaz v rámci stránky, Chcebuz odkaz v rámci stránky, Počeplice odkaz v rámci stránky, Radouň odkaz v rámci stránky, Stračí odkaz v rámci stránky, Újezd odkaz v rámci stránky, Veselí odkaz v rámci stránky

Text a kresby jsou z publikace Štětská historie se svolením jejího autora Ing. arch. Miloše Bílka.


 

Brocno

Najdi na mapě

 

Obec Brocno leží severovýchodně od Štětí. Je to sídliště prastarého původu. Kamenná deska na vrchu Hořice (325m) jihovýchodně od obce bývala považována podle lidové pověsti za pohanské obětiště. Název Brocno pochází od slova broc, brotec, kterým naši předkové nazývali rostlinu mařinu barvířskou. Ta zde zřejmě rostla a z jejího kořene se získávalo barvivo alizarín k barvení látek. Sloveso brotiti ve středověku znamenalo červeniti, třísniti.

První zmínka je však až z roku 1357 (in Brocznye), kdy obec patřila asi dvacet let nové pražské universitě. Potom se v jejím držení střídali různí drobní feudálové. Tvrz na strategicky výhodném ostrohu je doložena roku 1452 a koncem 16. století byla renesančně přestavěna. Roku 1623 je Brocno jmenováno jako městečko s tvrzí. Tehdy mělo roli střediska malého panství. Charakterem zástavby však Brocno zůstalo jen vetší vesnicí. Koncem 17. století byla zpustlá tvrz přestavěna na raně barokní zámeek. Panstvo v něm však nikdy nebydlelo, užívali jej jen vrchnostenští uředníci. Roku 1687 koupil tak zvaně dolní Brocno ženský premonstrátský řád v Doksanech a hospodařil zde až do zrušení řádu roku 1782.

Image

Brocno


V období let 1682-1802 byla obec rozdělena mezi dvě panství a podle toho se i její části nazývaly "dolní" a "horní". "Horní" Brocno náleželo k panství Chcebuz. Jeho majiteli byli nejdříve Kaplířové Osterští ze Sulevic, po třicetileté válce Pachtové z Rájova. Na jeho uzemí existoval také dvůr Jaršlovských, který Pachtové přestavěli na barokní statek s mohutnou budouvou sýpky. Ta je dnes dominantou Brocna. V letech 1802-1848 patřilo obojí Brocno k panství Liběchov, jehož majitelem byla česká rodina Veithů. Posledními majiteli byla v meziválečném období rodina Homolků, které patřil také Liběchov a Chcebuz. Po 2. světové válce byly tyto majetky součástí státního statku. Opuštěná a chátrající zámecká budova v Brocně se zpustlou, dříve parkově upravovanou zahradou, byla po roce 1990 v restituci vrácena poslednímu soukromému majiteli liběchovského zámku Ing. Homolkovi.

Největší urbanistický rozvoj zaznamenalo Brocno v první polovině 18. století. Půdorys obce je pravidelný, obdélníková uliční náves se mírně svažuje k jihu k areálu zámku. Na návsi je socha sv. Prokopa na hranolovém podstavci s letopočtem 1711. V obci bývala škola, kterou před sto lety běžně navštěvovalo 90-100 německých dětí. Býval zde také malý pivovar se sladovnou a cihelna. Dodnes se zde zachovala řada dřevěných hrázděných domů a empírové statky z konce 18. a z počátku 19. století. Jsou zde i domy srubové, většinou patrové s obvaze, dřeveným štítem a pavlačí. Mnoho těchto domů je nyní užíváno k rekreačním účelům. V blízkosti obce není žádný vodní tok a proto měla značná část usedlostí vlastní studny, ale v těch se nacházela voda až ve velké hloubce.

Od roku 1995 je Brocno památkovou zónou lidové architektury. V roce 1888 žilo v obci 966 obyvatel, nyní má Brocno 229 obyvatel.

Image

Zámek v Brocně z konce 17. století je raně barokní stavba, kterou panstvo nikdy neobývalo, sloužila úředníkům.


 

Čakovice

Najdi na mapě

Obec leží severně od Štětí na potoce Obrtka. Je to sídliště starobylého původu, poprvé připomínané roku 1266 (Jakub z Čakovic), kdy zde sídlila rodina rytířů z Čakovic. Od roku 1471 až do třicetileté války zde vládli Vlkové z Kvítkova. Ti zde vybudovali v letech 1535-1545 tvrz, která však zanikla v třicetileté válce. Stávala v místech bývalého panského dvora, jehož budova sýpky je snad pozůstatkem tvrze. Před sýpkou stojí na návsi půvabná pozdně barokní kaplička z počátku 19. století zasvěcená sv. Janu Nepomuckému a sv. Pavlovi. Kaplička byla velkým nákladem rekonstruována v letech 1999-2000.

Image

Náves v Čakovicích, za kaplí zrenovované v 19. století je vidět budova sýpky.


V obci je řada lidových domů, jsou srubové nebo zděné, s dřevěnými štíty a hrázděnými patry. Některé usedlosti mají vjezdová vrata se sluncovými motivy. Mnoho objektů dnes slouží jako rekreační chalupy. Zájem o možnost zdejší rekreace vzrostl po vybudování velké retenční nádrže na východní straně obce (1996-1998). Celková plocha rybníka je 4 ha. Rybník je součástí revitalizačního programu povodí Obrtky.

V roce 1888 žilo v obci 266 obyvatel, dnes již jen 50 obyvatel.


 

Hněvice

Najdi na mapě

Malá, původně zemědělská obec leží na levém břehu Labe naproti štětskému Ostrovu. Spolu s Račicemi patřívala už od středověku ke Štětí církevní správou a později školní docházkou. Ve vrchnostenské příslušnosti byl rozdíl: levý břeh Labe s Hněvicemi patřil k panství Roudnice, zatímco Štětí náleželo od 13. století k Mělníku. Prvně jsou Hněvice spolu s Račicemi a Zálužím jmenovány roku 1292, když biskupští úředníci objížděli biskupské statky. Ve 2. polovině 17. století vzniklo zde na Labi jazykové rozhraní, Štětí se poněmčilo, Hněvice a Račice zůstaly vždy české.

Roku 1851 byla uvedena do provozu železniční stanice Štětí v kat. území Hněvice na budované levobřežní trati z Prahy do Podmokel. Nyní se již stanice jmenuje Hněvice. Obec Hněvice nemá stavební památky a také její historie je chudičká, bez významnějších událostí. Podél obce však prochází významný železniční koridor Berlín - Praha - Vídeň. Při jeho modernizaci a celkové rekonstrukci v letech 1999 - 2001 bylo úplně přebudováno nástupiště železniční stanice Hněvice s podchodem pod kolejištěm. Současně byl přestavěn také silniční podjezd. Dnešní nádražní budova pochází podle architektonického dekoru průčelí z meziválečného období (1924).

Za německé okupace byl v hněvickém katastru vybudován závod na výrobu syntetického benzinu. Ke konci 2. světové války provedla angloamerická letadla na rafinerii dva nálety.

Spojení se Štětím bylo zajišťováno nejdříve brodem a od r. 1537 přívozem. Štětí s Hněvicemi bylo spojeno do regulace Labe v roce 1908 pontonovou lávkou "létající most", po regulaci byl v provozu přívoz a v roce 1973 betonový předpjatý most.

V roce 1888 měla obec 150 obyvatel, nyní jich má 135.


 

Chcebuz

Najdi na mapě

Image

Chcebuz


Obec ležící severovýchodně od Štětí, je doložena v písemných pramenech již roku 993, když Boleslav II. daroval zdejší osady nově zakládanému benediktisnkému klášteru v pražském Břevnově u kostela svaté Markéty. Zdejší kostel svatého Petra a svatého Pavla je pravděpodobně jedním z těch 20 kostelů, které nechal ve svém knížectví postavit kníže Boleslav II. Chcebuz je tedy nejstarší doloženou obcí zdejšího regionu. V roce 1295 zde žili Martin a Vítek ze Chcebuze. Ve 14. století sídlili v místě pozdějšího zámku. Potomky původních držitelů Chcebuze byli pravděpodobně Dovolové ze Chcebuze, kteří jsou ve zdejším regionu doloženi roku 1498.

Nejvýznamnějším feudálními držiteli Chcebuze se stali na dobu 150 let Kaplířové ze Sulovic. Roku 1497 za panování Vladislava II. Jagelonského jim byl chcebuzský statek zapsán do zemských desek jako svobodné dědičné panství - alodium. V polovině 16. století, roku 1544, byla zdejší tvrz přestavěna na jednoduchý renesační zámek. Obdélníkové stavení mělo jedno patro a na straně do dvora byly v obou podlažích renesanční arkády. Do dnešní doby se v přízemí zachovaly hřebínkové klenby. Zámecká budova byla za třicetileté války zpustošena a stala se neobývatelnou na dlouhou řadu let.

Roku 1600 byl držitelem Chcebuze Adam Kaplíř Osterský ze Sulevic, který měl tři syny: Jana, Albrechta Felixe a Adama. Chcebuz obdržel Albrecht felix, který se značně zadlužil, zemřel roku 1619. Po něm zdědily statek jeho čtyři dcery a tím se majetek značně rozdrobil a špatně se na něm hospodařilo. Proto jejich bratranec Oldřich Kaplíř násilně obsadil Chcebuz během stavovského povstání. Měl ale smůlu, neboť pro účast na povstání musel roku 1629 za Chcebuz zaplatit pokutu 4000 kop míšenských a Radouň mu byla změnena v manství. Zadlužený statek neudržel a proto jej prodal svému švagrovi Kašparu Mikuláši Belvicovi. Ale ani tomu se zde nedařilo a roku 1644 prodal statek Jakubu Vilému Knoblochovi, sezením na Mastířovicích.

Od roku 1683-1801 vlastnili panství Pachtové z Rájova, když panství zakoupila za 66 400 zlatých hraběnka Matylda Pachtová z Rájova, sídlící na blízkém Liběchově. Pachtové obnovili zámeckou budovu a přilehlé hospodářské objekty. Chcebuz se od roku 1729 stala sídlem správy pachtovských tak zvaných "hořeních statků", které sestávaly z obcí Drahobuz, Sukorady, Brocno, Snědovice a Chcebuz. V zámecké budově už potom nikdy nebydleli vlastníci panství, byly tam pouze byty vrchnostenských úředníků.

V letech 1802-1848 příslušela Chcebuz k panství Liběchov, které v té době vlastnila rodina českých podnikatelů Veithů. Po jejich úpadku panství postupně koupilo několik nešlechtických majitelů, poslední byla rodina Homolků. Po roce 1948 byl zámek používán jako administrativní centrum státního statku. V roce 1970 zámecká budova vyhořela a po požáru je v troskách. Postupně se z ní stává ruina. Po roce 1990 byla vrácena v restituci poslednímu majiteli.

Hlavní chcebuzská ulice ústí do svažité oválné návsi, na jejíž straně je bývalý zámek a proti němu školní budova, postavená roku 1875. Až do roku 1945 se zde vyučovalo jen německy, po 2. světové válce zase jen česky. Pro nedostatek dětí v ní bylo vyučování ukončeno roku 2000. Nedaleko školy je jednopatrová empírová budova fary. V ohnisku ústředního prostoru obce stojí barokní kostel, jehož vysoká věž je pohledově velmi exponovaná ze široké podřipské krajiny. V druhém ohnisku návsi stojí proti kostelu barokní sousoší P. Marie se svatým Václavem a svatým Vavřincem z roku 1788. Sousoší je umístěno v ose kostela.

Původní kostel ve Chcebuzi byl zasvěcen již r. 993 svatému Petru a Pavlovi, avšak zcela vyhořel roku 1656, rekonstruován byl roku 1684. Pozdější majitel panství, hrabě Hubert Karel Pachta z Rájov, nechal po sta letech vyhořelý kostel zbořit a v letech 1781-1784 zde dotoval novostavbu kostela, který je dnes ceněn jako vynikající barokní památka. Půdorysně je to prosté jednolodí s půlkruhovým závěrem prebytéře(kněžiště) a s věží v západním průčelí. Loď a kněžiště je sklenuto čtyřmi poli ploché klenby. Na stropě jsou fresky J. Kramolína z roku 1784. ltář z druhé poloviny 18. století má obraz od Ignace Raaba a zlacenou řezbu. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1566, který ulil známý zvonař Brikcí z Cimperka. Druhý, větší zvon pochází z roku 1610. Oba zvony mají české nápisy. Kolem kostela býval původně hřbitov, ohrazený obvodní zdí a plastikami. Před západním vchodem do kostela je náhrobní kámen Johanna Wratislava Claryho ze Snědovic, kterého zavraždili poddaní roku 1720 v hlubokém lese u Stračí. Tehdy tudy vedla dálková cesta ze Snědovic do Liběchova a dále přes Mělník do Prahy.

V obci jsou dochovány domy z pozdně barokní i empírové z počátku 19. století, některé jsou zděné se štukovým dekorem, jiné jsou roubené. Řada z nich dnes slouží jako rekreační chalupy.

Chcebuzí neprotéka žádný potok, a proto se dříve obyvatelé zásobovali vodou z vlastních studní. Nyní je v celé obci rozvod vody z vodojemu, který stojí při cestě do Veselí. Od nynějšího chcebuzského hřbitova z roku 1786, který je umístěn severně od obce, je nádherný rozhled na podřipské Polabí a odsud přes homole Českého středohoří až k Vlhošti a Ronovu.

V roce 1888 žilo v obci 909 obyvatel, zatímco dnes jen 233 obyvatel.

Image

Kostel sv. Petra a Pavla, Chcebuz



 

Počeplice

Najdi na mapě

Obec leží jihovýchodně od Štětí nedaleko Labe. Až do roku 1970 udržoval spojení do protilehlých Horních Počápel labský přívoz. V 70. a 80. letech měla armáda v místech bývalého přívozu cvičný tankový brod. Tanky zde přejížděly labské koryto pod vodou.

První zmínka je z roku 1357. Ve středověku byla tato malá obec majetkově rozdělena mezi tři panství: Mělník, Radouň, Kostelec u Tupadel. Od roku 1711 ji připojili Pachtové z Rájova ke svému panství Liběchov. Liběchovská vrchnost vybudovala v Počeplicích velký sklad soli - solnici. Do solnice museli sedláci dovážet sůl z Prahy v rámci robotní povinnosti a roku 1778 si dovolili na toto zatížení stěžovat vládní komisi. Barokní budova solnice je dodnes nejvýznačnější stavbou ve vsi.


Image

Vedle bývalé solnice je krásná klenutá barokní brána, generálové opravená roku 2000. Na návsi ulicového typu je pseudogotický kostel svatého Jana Křtitele za druhé poloviny 19. století.

Ve vsi jsou také domy z počátku 19. století, datované 1810, 1831, 1847. Jsou srubové, zděné i hrázděné, s dřevěnými štíty a s pavlačemi. Většinou jsou užívány jako rekreační chalupy.

Na katastrálním území Počeplic v lokalitě Pelunec vyrostla v posledních 20 letech 20. století velká chatová osada. Uživatelům chat zřejmě nevadí, že na jižní straně za řekou se tyčí a dýmá mohutný kolos mělnické elektrárny.

V roce 1888 žilo v obci 373 obyvatel, nyní jen 149.

Image

Náves v Počeplicích s kostelíkem



 

Radouň

Najdi na mapě

Obec leží severovýchodně od Štětí v údolí potoka Obrtky. Je prastarého původu a první zmínka o ní je v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057 (Radujen). V 16. století byla osada rozdělena na tři části: Hospodářský dvůr a větší část obce náležely Kaplířum ze Sulevic na Chcebuzi a Brocně. Další část patřila Vilému Beřkovskému ze Šebířova na Liběchově. Třetí část vlastnili Vlkové z Kvítkova na Snědovicích. V jejich držení se střídali různí feudálové. Ještě roku 1711 měla Radouň tři vrchnosti a tedy i tři jurisdikce. Teprve roku 1802 spojil liběchovský Jakub Veith všechny tři díly do jednoho celku a ten připojil k panství Liběchov.

Kolem roku 1600 postavil Kaplíř Osterský ze Sulevic v Radouni tvrz, která byla chráněna rameny Obrtky. Avšak již v 18. století přestala tvrz sloužit jako šlechtické sídlo, rychle chátrala a nakonec se zřítila. Její zdivo si rozebrali mistní usedlíci na svoje stavby a tak dnes není po tvrzi ani památky a je težko odhadnout, kde asi stála. Pravděpodobně to bylo mezi dvěma dosud existujícími rameny Obrtky.

Hlavní radouňská ulice ústí do rozlehlé návsi, dnes s parkovou skupinou vysokých stromů, rybníčkem a kaplí. Kaple svatého Floriána pochází z roku 1767, je pozdně barokní a byla rekonstruována v letech 1866 a 1930. Radouňská škola byla postavena roku 1876 a od počátku měla německý vyučovací jazyk. Po roce 1945, po odsunu německého obyvatelstva se zde učilo česky asi 25 let. Nyní se ve škole již nevyučuje, neboť v obci není dost dětí.

Ve vsi je několik roubených chalup lužického typu, nejstarší jsou datovány léty 1779 a 1808. Některé domy jsou empírové z počátku 19. století. Hodně domů slouží jako rekreační chalupy.

V 19. století žila v Radouni početná židovská komunita (117 osob), která zde měla vlastní modlitebnu v čp. 94 (při silnici do Čakovic, nyní zbořeno) a za vsí na severní stráni židovský hřbitov, do kterého byli pochováváni také židé z okolních vesnic a ze Štětí.

V radouňském katastru jsou dvě naleziště vstavače vojenského v Chráněném přírodním útvaru Radouň I. a II.

V roce 1888 žilo v obci 900 obyvatel, v této době má Radouň 208 obyvatel.

Image

Náves v Radouni s kostelíkem sv. Floriána z roku 1767



 

Stračí

Najdi na mapě

Malá, původně zemědělská obec leží východně od Štětí na svahu pod rozsáhlým lesním komplexem. Ulicovitá svažitá náves je obklopena statky z poloviny 19. století a v její dolní části je čtvercová kaple zasvětcená Sv. Janu a Pavlovi z roku 1818. Nedaleko od vesnice při lesní cestě do Brocna a do Ješovic jsou dvě kapličky. Jedna z nich, zasvěcená P. Marii, se také nazývala kaplička U krásného obrázku a v minulosti se k ní konávala procesí. Druhá lesní kaple se nazývá Hraběcí. Byla postavena roku 1720 na místě kde poddaní ze Snědovic zavraždili svého krutého pána Johanna Wratislava Claryho.

Vesnice Stračí je doložena již v 15. století (roku 1407), kdy zde byly rozsáhlé vinice, patřící Berkům z Dubé. Vinice zanikly ve třicetileté válce a nebyly již obnoveny. Ves patřila nejdříve k panství Liběšice a v 16. století k Liběchovu.

Veliký požár, který vypukl 1. května 1791 zničil téměř celou vesnici.

Srubové domy s hrázděnými patry, dřevěnými štíty a pavlačemi a pozdně empírové domy pocházejí z doby kolem roku 1850. V obci je dnes hodně rekreačních chalup.

Nyní žije v obci 98 obyvatel, v roce 1888 jich bylo 326.

Image

Náves ve Stračí s kapličkou Sv. Josefa z roku 1818



 

Újezd

Najdi na mapě

Obec leží severně od Chcebuze na výšině, která se svažuje k jihu a k jihozápadu a také k východu. I tato vesnice je prastarého původu a první zmínka je z roku 1115. Je doložena také ve 14. století, kdy patřila rytířům z Medonos. Později se v držení střídali různí majitelé z řad drobné šlechty. Roku 1605 se stala součástí panství Snědovice a s ním pak připadla k Liběchovu.

Roku 1860 zde velký pořár zničil 12 usedlostí.

V obci není vodoteč. Voda se do obce přívádí z prameniště západně od osady. Ve zdejších chmelnicích se pěstoval chmel vynikající jakosti.

Na ulicové návsi nedaleko rybníčka je jednoduchá pilířová kaplička z roku 1859 a rybníček. Velká část usedlostí slouží dnes jako rekreační chalupy.

V roce 1888 žilo v obci 188 obyvatel, letos již jen 39.

Image

Náves v Újezdě



 

Veselí

Najdi na mapě

Vesnice leží při silnici ze Chcebuze do Újezda. Na pokraji obce, nedaleko barokní hájovny s mansardovou střechou, je velký, rákosem zarostlý rybník. Tato lokalita je přírodovědně velmi cenná z hlediska výskytu zvláště chráněných druhů obojživelníků a plní funkci v oblasti jediného biotopu, vhodného k jejich rozmnožování.

Veselí se skládá ze dvou nesourodých část, komunikačně nepropojených. V místě mladší z nich stával lenní dvůr, zvaný Sukoradský, který však byl v 17. století součástí panství Drahobuz. Jeden z jeho majitelů, hrabě Josef Johann Maxmilián Kinský, v roce 1740 Sukoradský dvůr zrušil a pozemky k němu patřící rozprodal sdejším osadníkům. Tak vznikla vesnice, jejíž původní název zněl Fröhlichsdorf = Veselá ves. Od roku 1757 patřila vesnice k Liběchovu spolu s panstvím Chcebuz.

Ve vesničce je několik domů z počátku 19. století a jednoduchá sloupová kaplička.

V roce 1888 žilo v obci 196 obyvatel, tento rok pouhých 30.

Image

Cesta ve Veselé



 

 
NEJNOVĚJŠÍ ...

v diskuzi

v Š-bazaru

Inzerát neobsahuje fotoStavební suť
Za odvoz (02.12.2016)
Inzerát obsahuje fotoPronajnu stodolu
Pozemky a ostatní (28.11.2016)
Inzerát neobsahuje fotoprodám
Domy (26.11.2016)
Inzerát obsahuje fotoPronajmu 2+1
Byty (26.11.2016)
Inzerát neobsahuje fotoPronajmu garáž
Pozemky a ostatní (26.11.2016)
Inzerát neobsahuje fotoPronajmu garáž ve Štětí
Ostatní Auto-Moto (25.11.2016)
Inzerát neobsahuje fotonabídka pracovního místa (Budyně nad Ohří)
Práce a služby (24.11.2016)
Inzerát obsahuje fotoProdám byt 2kk v os. vlastnictví
Byty (20.11.2016)
Inzerát obsahuje fotoPronájem bytu
Byty (18.11.2016)
Inzerát neobsahuje fotoLetní gumy
Auto (16.11.2016)